"Člověk, který nikdy neplakal nežil opravdový život!" - Jan Werich

Červen 2018

Začarovaný kruh

23. června 2018 v 12:54 | chcusenajit |  Téma týdne
"Jsem v pasti, v začarovaném kruhu. Ale tentokrát mám sílu se zvednout a urovnat v sobě všechny myšlenky - dnes je ten den "D", kdy konečně porazím to, co žije se mnou. V mé hlavě!" ... to jsem si říkala každý den po dobu 4 let.

Těžké a bolestivé psychické nemoci. Ano. Anorexie, bulimie a záchvatové přejídání. Tím vším jsem si prošla. A nejenom já. Je nás čím dál víc. Pocity nedokonalosti, tlustých nohou a faldíků je na denním meníčku.

Denodenní vážení se, přeměřování se. Pár deka navíc? Pár milimetrů navíc? Projímadlo, dvoudenní hladovění nebo extrémní cvičení. Takhle jsem řešila "problém". Největší peklo bylo projímadlo. Dokázala jsem spolikat přes 10 růžových tabletek za den (1-2 denně - doporučení) v bláhové představě, že těch pár deka, pár milimetrů, které jsem brala jako tuk, shodím. Nešel ze mě tuk, ale voda a s ní i ionty, minerály apod. Bylo mi "jedno", že budu trpět ukrutnýma bolestma a svírat se v křečích, hlavně že zase budu mít tu "váhu dokonalosti", co jsem si stanovila. Trpěla psychika, ale i tělo. Ztratila jsem menstruaci, několik vlasů mi popadalo a to nejdůležitější ... ztratila jsem chuť žít. Celé ty 4 roky jsem se schovávala doma, nechtěla jsem mezi své kamarády... Proč? Protože jídlo, alkohol - překážky k dokonalé postavě. Kalorie = Tuky = Špeky = Tlustá stehna. Nešlo se dokola vymlouvat na nevolnost. A proto jsem se zazdila. Ztratila jsem spoustu přátel. Ta jiskra kamarádství se za 4 roky ztratila. Ale jedno opravdové přátelství zůstalo, které mi pomohlo se dostat zpět do společnosti, sice už jiné, ale to je jedno. Hlavní je, že žiju život! Jsem to opět já, ta veselá a praštěná holka, co i přes celulitidu, faldíky a strie se má neskutečně moc ráda!

Nezapomeňte, že slova dokáží ublížit víc než činy...